Všem děkuji za pozornost, snad Vám četba něco přinesla. Díky těm, kdo mi drželi palce. Těm, co mi (na)psali vzkaz přes poštovního holuba děkuji ještě víc. Čtení takových vzkazů je na cestě ohromně osvěžující. Těm, co mě cestou povzbuzovali patří ještě větší dík, protože bez nich by to bylo o poznání těžší. Jsem dlužníkem těm, kteří mi cestou přímo pomohli. Ač je už asi nikdy v životě neuvidím, věřím, že skrze řetězec dobrých skutků se jim jejich čin vrátí. Nesmím zapomenout poděkovat Radkovi, protože přivezl dobrou náladu, zvýšil bezpečnost při přechodu Alp a hnal mě dopředu.
A děkuji Bohu, osudu, karmě, štěstí nebo čemukoliv, co to je, že jsem se sem ve zdraví dostal a potkalo mě cestou tolik náhod, že nemohly být náhodami :-)

V řádu týdnů sem doplním fotogalerii s obrázky, které se do zápisníku nevešly.

Díky všem!

Sice opotřebovaná, ale železná zásoba přežila!

Při pokusu se po tmě dostat na lehátka jiné pláže se ze tmy vynořil černoch (barva pleti byla výhodou na jeho straně) a vyhnal mě, protože je to pláž soukromá. Nakonec jsem si zalezl za zídku u pláže ( http://maps.google.com/?q=45.414578,12.377449 ).
Bouřka nebyla, ale alespoň příjemně foukal vítr. Komáry však neodradil… Repelent také ne…
Ráno procházka po prázdné pláži a koupání v moři.

Na druhou polovinu odpoledne jsem odjel na Lido lehnout si na pláž. Horko, spousta lidí, písek všude - to není mé oblíbené prostředí… Ještěže jsem si na to vyhradil jen čtvrt dne. Na pláži jsem chtěl přespat, aby byla alespoň něčím užitečná, ale jen co jsem si na prakticky prázdné pláži lehl na jedno z tisíce nepoužitých lehátek, hned byl u mě borec na čtyřkolce a vyhodil mě. Takže ubytování bude zase překvapení do poslední chvíle.
Navíc v dáli se blýská, tak by to možná chtělo střechu.

PS: Příště už nějaké moře bez moře komárů. Je to děsně otravný!

Kolem poledne jsem si dal už zmiňovanou pizzu, dokoupil proviant a vydal se na Murano.
Cesta přecpaným MHD skrze Canale Grande byla nekonečná. Navíc jsem jel linkou, která zastavovala všude. Z Hlaváku na Murano už to byla pohodička a vyhlídková jízda.
Murano je zajímavé hlavně příběhem. Byli na něj uklizeni všichni benátští skláři a nesměli prý ostrov opustit, aby nevyzradili tajemství výroby Benátského skla.
Trošku jsem si to tam prošel, ale jen trošku. Puchýře víc nedovolily.
Cestou zpět jsem se podržel hesla: “Chceš-li poznat cizí kulturu, navštiv její hřbitov,” a navštívil benátský hřbitov. Prostě hřbitov na ostrově :-)
Příjemný je hlavně tím, že jsou tam zadarmo záchody a na záchodech je elektrická zásuvka.
A taky jsem se tam potkal s Poláky, kluk s holkou, co baťůžkářsky projíždějí Itálii. A narozdíl od Australanů, co jsem potkal ráno, se mi nesmáli, že studuji inteligentní vozidla a do Itálie jdu pěšky :-D

Ráno nejdříve návštěva Campanile di San Marco - zvonice, ze které je výhled na celé město. Nádherný rozhled. Rozhodně to bylo to nejlepší, co jsem v Benátkách zatím viděl.
Pak jsem šel do baziliky San Marco. Rozhodně to bylo to nejhorší, co jsem v Benátkách viděl. Už jsem uvnitř jednou byl a už tehdy se mi to nelíbilo, ale dal jsem tomu druhou šanci. Absolutně nechápu, proč se na tu temnou očouzenou stodolu stojí fronta 45 minut…
Kam se hrabe na Sv. Víta, Vojtěcha a Václava na Hradě, to se nedá srovnat!

V Benátkách je prý nejhorší pizza v celé Itálii, ale protože mi několik lidí psalo, ať si dám pizzu za/na ně, tak tak činím.

Takhle prosvětlené město v noci plné lidí jsem ještě neviděl… Jo ve dne, to je plné temných zákutí, ale v noci nad všemi svítí lampa!
Nakonec jsem se musel uchýlit do parku (
http://maps.google.com/?q=45.430243,12.355468 ). Došel jsem tam úplně polomrtvý asi půl hodiny před půlnocí. Nastříkal jsem se repelentem a hned usnul. Ve 3 ráno jsem se horkem vzbudil a zjistil, že jsem celý poštípaný… Chvíli to trvalo, ale zase jsem usnul, abych se o chvíli později vzbudil chrápáním. Do tohoto nejlevnějšího hotelu se nastěhoval 5 m ode mě nějaký kolega a chrápal tak, že jsem se bál, že své krční mandle vdechne.

Celé odpoledne jsem v podstatě strávil bezcílným bloumáním ulicemi a nic zápisuhodného se nestalo. Krom toho, že když už jsem si zvolil cíl bloumání, tak jsem sedl na loď a na té jsem vlivem celkového opotřebení, nedostatku spánku, dehydratace, vedra a vln dostal parádní mořskou nemoc. A jako třešnička: když jsem vystoupil, zjistil jsem, že jsem jel jinam, než jsem chtěl…
Jako vyprošťovák naštěstí skvěle posloužil vychlazený meloun. Ale i další cesta lodí mi nedělala dobře… Zlaté chození po pevné zemi, námořník ze mě nebude!

PS: Výhodou Benátek je, že člověk udělá dvě tři fotky a dál fotit nemusí, protože zbytek města vypadá stejně.

MHD v Praze mi přijde lepší hlavně proto, že v ní nemívám mořskou nemoc!…

Až si budete zařizovat dovolenou v Benátkách, dejte si pozor, když vám nabídnou hotel “v docházkové vzdálenosti od Piazzetta San Marco”. Tento pojem poněkud změnil význam… :-D

Dostat se pěšky přes most do Benátek není vůbec jednoduché…

Průkopník slepých uliček: Octanovka na puchýře nezabírá! Tudy ne, přátelé!

I přes puchýř jsem dnešní etapu zdárně dokončil. Spát budu někde tady: http://maps.google.com/?q=45.474581,12.272498 +- pár desítek metrů podle situace. A zítra mám celý den, abych se naučil chodit po rukou a došel do cíle :-)
Ne, musím říct, že puchýř nejvíc bolí, když sundám batoh. Když mám batoh na zádech a opatrně našlapuji, tak se to po chvíli rozchodí.

Šeď, šeď a nuda…
Ráno jsem nastoupil na silnici první třídy a šel. Pak bylo nezajímavé město. Pak jsem zase šel, až jsem došel do Mestre.
Odpoledne pršelo. Nejdřív jen pár kapek za minutu a během hodiny to velmi postupně zesilovalo až do normálního deště. Bohužel to vytvořilo spíš ještě větší prádelnu, než byla doposud. Ale už zase začíná svítit slunce a vše rychle osychá. Nevím jestli to souvisí s aktuálním počasím, ale v Mestre je úplně stejný vzduch (vlhké horko) jako když jsem tu byl posledně. Přesně se mi to vybavilo a jen zálibně vzpomínám na perfektně klimatizovaný penzion (zdravím posádku Expedice Čachtice III).
Mezi městy to jsou v podstatě neustále průmyslové zóny nebo vesnice. Pole jsem vedle silnice viděl asi jen jednou. Není na co koukat, člověk musí jen tupě jít x km rovně. K nudě patří i podvědomé hlídání si aut a zdravení se s cyklisty (Italové - národ silničních cyklistů)
Nudu rozptyluje alespoň ten puchýř na chodidle. Zvětšuje se a bolí víc a víc. Dělával jsem si legraci, že jestli vylezu z Alp, už to dojdu i kdybych musel lézt po čtyřech. Vypadá to, že se mi to vychloubání splní :-D

A málem bych zapomněl! Ať pojedu domů jakkoliv, bude to vyžadovat být v uzavřeném prostoru s dalšími osobami. Z toho důvodu jsem si musel pořídit novou obuv. Tu starou zavřu do neprodyšných obalů a schovám do batohu. Fotku nové obuvi přikládám. Takové stylové žabky jsem si vždycky přál! Přesně takové brazilské jsem vždy chtěl nosit!!! …a čirou náhodou to byly nejlevnější boty v celém velkém obuvnictví. 3,43€ - za ty peníze se tu člověk ani nenají.