Intenzivní část přípravy jsem zahájil hledáním únikových cest - tj. možností, jak se dá ze Swinoujscie dostat domů. Strávil jsem na tom půl dne až jsem došel k tomu, že to pravděpodobně udělám tak, že se polskými vlaky svezu přes Szczecin na první německé nádraží, kde si koupím celodenní síťovou jízdenku na všechny regionální vlaky v celém Německu. Těmito couráky se docourám do Zittau a odtamtud už nějak s Českými dráhami. Bylo to tak náročné hledání spojů, že si v tuto chvíli myslím, že to nejtěžší už je za mnou :-D

Openstreet mapy vytisklé, začíná postprocesing. Tj. ruční vyznačení ideálního směru, hospod, obchodů, infocenter, atd. A následně zalepení do euroobalů kvůli voděodolnosti.

Mapy jsou skoro hotovy! Protože jsou oboustranné, je na první fotce první půlka cesty a na druhé fotce druhá půlka cesty. Začíná to vypadat, jako pěkná dálka :-) Jedna A4, odpovídá délce asi 18 km. Bylo by dobré každý den přejít alespoň dvě mapy. Uvidíme, jestli to půjde...

Přesně kvůli téhle díře jsem si pro jistotu na cestu připravil i šicí soupravičku :-)

Krokoměr hlásí, že od začátku roku mám nachozeno
1 334 394 kroků (tj. 1 121 km). Snad takový trénink bude stačit.

Všem děkuji za přání šťastné cesty a obavy o mě. Nicméně, kdo má pocit, že je má cesta nebezpečná, doporučují kouknout na tohle: http://youtu.be/-iRMZidodpg . Tohle jsou blázni (v dobrém slova smyslu), kteří dělají nebezpečné věci. Já jsem jen turista :-)
V 16:58 mi jede vlak z Mnichova Hradiště do Tanvaldu, možná bych už mohl začít balit :-D

Vlak odjíždí za 40 minut a já právě dobalil. Vypadá to na docela punkovou akci, jak s oblibou říká Dan Přibáň :-D A měl bych jedno poučení pro majitele švýcarských nožů Victorinox: Nevyvářejte své nože v horké vodě - zkroutí se střenka.

Odteď začíná cestovatelský režim - telefon přepínám do offline režimu, takže žádné strachy, pokud se mi bude snažit někdo dovolat a budu nedostupný.

Předzápasové vážení: Já 70,5 kg, batoh (s potravinami na den) 21,5 kg. Nechápu,kde se tam toho tolik vzalo. Myslím, že v průběhu cesty dojde k nějaké odlehčovací decimaci.

Cesta vlakem bez problému. Z Tanvaldu jsem jel Stadlerem. Zajímavý vlak, mám z něj smíšené pocity. Něco je na něm skvělé, něco hrozné. Pramen nalezen, nafocen a ochutnán. Nisa chutná dobře. Pak jsem se pokusil zapálit ohniště, ale všechno dřevo je mokré,takže hrozně kouřilo. Raději jsem to uhasil a budu bez ohýnku, než abych hned nultý den platil zbytečný výjezd hasičů. Ten dnešní prolog byl skutečně jen takový propagační. Jen vycházka. Pořádně to začne zítra. Uvidíme,co se z toho vyvrbí. Pomalu už mi začíná docházet,co mě čeká,pokud mám dojít až k moři... Každý den se budu snažit zakončit kvantifikačním sumářem daného dne. Dnes začnu. Kroků: 2787 Nálada: 7/10 (střídání radosti a obav) Fyzický stav: 10/10

Noc klidná a teplá. Ve spacáku tričko a kraťasy. Ráno vyčistění zubů u pramene. Docela zajímavý závod, zda se do moře dostanu dřív já, nebo mé DNA ze slin. Po ránu nálada 10/10, mám chuť se s tou cestou poprat. Let's get ready for rumbleeee! Výlet k moři začíná! Safety first.

Podvod! Východní část Jablonce voní po borovicích, ne po jabloních. V 7:30 koupání na jablonecké přehradě. Čistá teplá voda, málo lidí, ani ty paneláky tam člověku nepřekáží. Prostě lahoda. Že uvidím ledňáčka ve strouze uprostřed Jablonce by mě ani ve snu... Teď mířím do Liberce, tam snad koupání na Harcově.

Voda na Harcově už pomalinku zelená, potloukají se tam opilí vagabundi a nahoře bez se tam opalují výhradně důchodkyně. Ani ti velcí kapři u hráze to nezachrání a co se týče přehrad: Jablonec - Liberec 1:0. Liberec má ale zase plusové body za pítko u náměstí, doplnil jsem si tam zadarmo vodu.
Peníze už jsem si vyměnil, sedím na chodníku před směnárnou a ladím wifi.

V libereckém Fóru jsou snad jen dvě lavičky, takže když si chce člověk sníst jogurt, musí projít půl obchoďáku, než je najde. Cesta Libercem trochu zmatečná a nakonec jsem šel jen podle azimutu, než hledat správné ulice. Za LIB jsem narazil na nějakou novou ještě neotevřenou silnici.Budu muset zjistit, co to je. Mezi Bělidlem a Vískou jsem si prohlédl 2 prvorepublikové ropíky. Kulometná střílna mířící na vcházejícího budí respekt ještě dnes. Mezi Vískou a Chrastavou je malebná silnice. Skvěle zasazená do krajiny. V Chrastavě jsem nikdy nebyl, ale myslím, že povodeň jim paradoxne pomohla - nejhezčí náměstí široko-daleko. Teď sedím na břehu Nisy za Chrastavou. Teplota vody ideální. Proběhla očista a teď nudaopalovačka. Úžasné, jak za jeden den chůze řeka zesílí.

Očista neočista, po kilometru jsem byl zase zpocenej jak prase. Z Chrastavy do Hrádku nemám mapu, takže v Bílém kostele(kde fakt mají bílý kostel) zbytečná zacházka po značce. Ale nic hrozného. Odtamtud to byl závod s časem, nechtělo se mi spát v lese, tak jsem spěchal zkrze les. Nakonec tábořím tady: http://maps.google.com/?q=50.843371%2C14.887807 .Je to u silnice, ale až za terením valem, takže nic hrozného. K ránu má prý začít pršet, tak jsem postavil stan. Štve mě propocené triko, které nestihlo uschnout. K večeři čínská polévka. Kroky:47 423 (první den jsem čekal méně, snad jsem to nepřehnal) Nálada den: 9/10 Nálada teď: 8/10 Fyzický stav: 9/10 (stržená kůže na palci ruky, obcas mě píchne v kyčli, otlačený bederní pas) Díky za vzkazy, Brou noc :-)

Prej k ránu zaprší... V noci bouřka, k ránu další (ještě teď občas zahřmí). Protože jsem s nimi nepočítal,měl jsem stan trochu blbě (postavený i umístěný), tak jsem se bál a nespal. Teď si asi sbalím batoh a v polospanku budu čekat jestli současný liják přejde. V tomhle zatím nemá cenu balit stan, ani jít.

Počasí se umoudřelo. Odcházím. Při balení stanu na mě začal štěkat srnec. Celkem jsem se lekl. Ale, než jsem stihl vytáhnout foťák, utekl.

Grabštejn je zajimavej. Nešel jsem tam, ale pochopil jsem,že půlka areálu je hrad a půlka vojenský prostor. Pak jsem došel do Hrádku, kde jsem si u Alberta dal pořádnou snídani. A zjistil jsem, že se má lžíce nevejde do přesnídávky. Z Hrádku byl trochu problém se vymotat, ale to teď bude v každém městě. Cestou k Trojzemí jsem se připojil na Německé O2 a vyzkoušel, jestli fungují emaily. Snad vše v pořádku, takže zápisky mohou pokračovat. Teď sedím na Trojzemí a chystám se fotit. Jaký paradox,že nejupravenější břeh je ten český a že na českém je vlajka EU.

Na Trojzemi jsem si nakonec udelal prestavku a ususil stan. Aspon tak,aby z nej nekapala voda.
Cesta do Zittau ubehla rychle. V Zittau na uzkokolejnem zeleznicnim prejezdu jsem potkal parni lokomotivu. To u nas byva k videni take, ale za ni jeden otevreny vuz se strechou a dalsi asi 3 bez strechy. V tom prvnim sedeli muzikanti a hrali dechovku, v tech zbyvajicich byla hlava na hlave.
Zittau je krasne historicke mesto! Je videt, ze je puvodne ceske a zalozene Premyslem Otakarem (I. nebo II.?). Jen kdyby ale pan z Ralska,uz si nepamatuju ktery, ale myslim toho, co nemel rad Zitavske, vedel, ze pred mesicem jsem mu spal na hrade a dneska chvalim Zittau, dal by me rozctvrtit.
Nemecko je v nedeli na zabiti! Vsude zavreno. Jedine rozumne jidlo jsem sehnal v tureckem kebabu. Objednal jsem si a Turek zacal mit zaludne doplnujici otazky, na ktere jsem nedokazal odpovedet. Az pak se konecne cesky zeptal:"Jakou omacku? Cesnek,bylinky?"
Ten kebab byl zajimavy jeste ve 2 vecech: 1) krasnou ukazkou globalizace bylo, kdyz v nemeckem meste v turecke hospode zacala z radia hrat Lenka - australanka s ceskymi koreny; 2)Prisla tam ceska rodina (babicka,rodice,dcery a synove s partnery a partnerkami). Chteli pujcit zidle od meho stolu, tak jsem jim cesky odpovedel(aby bylo jasno, ze me nesmi nahlas pomlouvat :-D ). Kdyz mi Turek dotocil vodu do lahve a ja nasadil batoh, zeptala se me pani matka, kam mam namireno. Nejdriv jsem se usmal, protoze mi nebude verit a pak rekl, ze k Baltskemu mori. Ona pak samozrejmym tonem otazku doplnila: "Stopem?" "Ne, pesky..." Tak udivene obliceje jsem snad nikdy nevidel :-D Pak mi poprali stastnou cestu ja se snazil vymotat z toho nadherneho mesta.
Cesta mirila na kopec, ze ktereho se pak stala plan. Plan s vetrniky, ktere cloveku pod nimi nahaneji hruzu, ne jako kdyz je pozoruje z dalky, plan, na ktere se pred prazicim sluncem nedalo nikam schovat. Vypil jsem tam strasne moc vody, takze kdyz jsem dorazil do Oberseifersdorfu (nemuzu ten nazev z mapy uplne dobre precist), musel jsem sehnat vodu. Nejdriv jsem si lehl do stinu a dal si voraz, a pak sel na to!
Jak se v Nemecku shani voda: Vejdete do vesnice a hledate prvniho Nemce na jeho zahradce. Pak na nej zakricite jakoukoliv vetu obsahujici nasledujici slova v jakemkoliv poradi: Bitte, Guten Tag, Wasser, bekommen. Pak Nemec prijde k plotu pro lahve a polozi vam nejakou otazku koncici dlouhou slozeninou koncici -wasser. Vy reknete "Bitte?" jako, ze jste nerozumeli. On to zopakuje, vy slepe reknete: "Ja," a uz Nemec jde s lahvemi pro vodu.
Dal jsem musel zase do kopce. Do poradnyho! Ale odmenou pak byl (asi posledni) vyhled na Jested a jemu prilehle kopce. Pak jsem lesem sesel dolu a zkusil jeste nekam dojit, ale rano me kouslo hovado do holene a ta je ted i s kotnikem tak napuchla,ze uz dal jit moc neslo. Takze jsem prosel nekolika farmami,az jsem zakempil na louce posekane jak anglicky travnik. ( http://maps.google.com/?q=51.001313%2C14.817766 )Stan jsem postavil,pripravil tropiko tak, aby to uvnitr jeste vetralo, ale dalo se se zacatkem deste rychle upevnit. Pak jsem zacal psat tohle s tim,ze dest jeste nehrozi. Ale kdyz jsem se chystal uvarit veceri, uz kapalo. Takze jsem stan dopostavil, zalezl dovnitr, tohle dopsal a premyslim,jak tu veceri uvarit. Navic jeste biofarmar zacal na vedlejsim rozhazovat tu nejlepsi mocku,ktera je k dispozici. Smrad,ze by jeden pad! Jesteze aspon prsi...
Kroky: 32649 (malo,ale rano jsem vyrazil pozde a boli ta noha)
Nalada: 9/10
Fyzicky stav: 6/10 (pribyla ta otekla noha)

Vecer v 7 zase bourka. Ale bud jsem chvilku usnul, nebo na raz prestala a pak uz jen prselo. V noci jsem spal jak zabity. Budik v pul seste, okenkem jsem vykoukl ven a v klidu zase usnul na druhem boku. Ted si davam druhou snidani a premyslim, jestli vyrazit, nebo pockat, az prestane mrholit. Neni to presne mrholeni, ale nejjemnejsi mrholeni vypadajici spis jako mlha. Poznatek: Tady to neni jako v CR. Tady se na potkani zdravi vsichni! U nas doma uz by clovek byl zmateny, ze toho, kdo ho zdravi, asi odnekud musi znat. Ale v Nemecku mimo mesto zdravi Hallo kazdy kazdeho. Dokonce vcera 2 pani na kole v rozmezi asi hodiny to na me kricely ze silnice do zavreneho stanu.

Kdyz prestalo rano mrholit, vyrazil jsem. Bylo pod mrakem, idealni teplota, takze paradni pocasi k pochodu. Na zacatku Bernstadtu jsem pozdravil dva muze, z nichz jeden se se mnou dal do hovoru. Rekl jsem mu, ze mu nerozumim, on se omluvil a rozhovor ukoncil, ale tomu druhemu se povedlo ze me vypacit odkud kam jdu. V Bernstadtu maji po meste nekolik informacnich tabuli, u nichz nadpis maji i v polstine a cestine. Nastesti jen nadpisy, protoze i ty jsou strojove prelozeny google prekladacem a nedavaji smysl. V Bernstadtu jsem taky prestal verit tomu, ze maji Nemci levne potraviny. Nejlevnejsi pecivo je houska za 0,30 euro. Prodavat nekdo u nas housku za 8 Kc, tak by ho snad ukalouskovali...
A Bernstadt jeste jednou: videl jsem tam nejdivnejsiho krizence. Jezevcik + husky. Proste vezmete telo jezevcika a hodte na nej texturu huskyho!...
Pak jsem musel zvladnout doposud nejhorsi cast cesty. Tou dobou uz se vycasilo a ja prochazel misty, kde byla hejna hovad. V lepsim pripade mi byla v patach a utocila po jednom, v horsim pripade byla hejna kolem hlavy a utocila najednou. Repelenty fungovaly asi 40 vterin a pak vse nanovo. To, co se hybe, nedokazi kousnout, takze jsem musel porad bez zastaveni spechat. Dvakrat jsem dokonce musel shodit batoh a zasprintovat 100m napred a 100m zpatky. Myslim, ze na tomto useku jsem se oddelal a od te doby uz to bylo premahani :-/
V Deutsch Paulsdorfu jsem se nachomytl k vysetrovani dopravni nehody. Chlap na nejake nemecke obdobe fichtlu se za sedlem uvazanou karkou nedobrzdil za postackou a mimo jine ji vysklil zadni okno. Co na tom ale bylo zajimave, ze to prijel vysetrit (sepsat) jen jeden policista, nikoliv dva. Ze by inspirace pro reseni problemu s nedostatkem policistu u nas?
Na rade bylo mesto Reichenbach. Cesta byla hrozna,ale hnala me vidina limonady, jidla, wifi a elektriny. Ovsem to mesto melo jen jednu hospodu a ta je vzdy v pondeli zavrena. Dalsim prekvapenim bylo, ze v tom meste ve 14h nebyli skoro zadni lide. Totalni mesto duchu! Nakonec jsem nasel nejake turecke bistro s hracimi automaty, dal si hnusnou pizzu a alespon pul hodiny dobijel mobil. Shrnuto, podtrzeno Reichenbach nebrat!
Az do Biesigu jsem trpel. Nastesti za nim byl dalsi kopec, dnes asi 4x, ten me nejak hecnul nebo co a od te doby drzim tempo. Dnes se pokusim dojit k jezeru jehoz jmeno v mape nemam, ale lezi u mesta Niesky. Opet tedy asi nezvladnu splnit interni cil prejit 2 mapy denne, ale lepsi, nez se strhat. Navic myslim, ze az prijde rovina, a telo bude na chuzi zvykle, bude to snazsi.
Jeste info, kde jsem ted. Jsem u nadjezdu dalnice A4 u Thiemendorfu.

Tak se ukazalo, ze pri psani posledniho emailu jsem mel kopce za sebou a uz asi prisla rovinata nizina. Cesta pak byla ale opet hrozna mel jsem toho dost. Ale vidina kempu na brehu jezera me hnala dal! Opet jsem u dobrych lidi doplnil vodu. Dneska podruhe 2,5 litru. Takze jsem musel 5l vypit. A vsechno to jde ven potem.
Dorazil jsem k predzvezti jezera - k ceste na hrazi dvou velkych rybniku. Skoro jak na Zehrove na Hajenkach. Ale asi 20x vetsi :-D Zije tam ohromne moc ptaku (labute, volavky, husy, kachny, rackove,atd.) a podle jedne infocedule i hodne ryb. Hnal jsem se k tomu kempu, az jsem k nemu dorazil, ale recepce byla zavrena. Vkrocil jsem tedy do vedlejsich dveri do baru a rekl padesatilete sympaticke, v tilku oblecene, pani, ktera si ocividne neholi podpazi, ze mam stan a chci sprchu. Nejdriv mi zacala neco vysvetlovat, pak si v pulce vety uvedomila, ze zbytecne a zastavila se. Pak rekla at jdu za ni. Tak jsme sli asi 300m, nez mi ukazala plac na stan a dalsich 20m a pak se to stalo! Jako zazrakem jsem ji vse rozumel. Rekla: "Tamhle temi otevrenymi dvermi dovnitr, rovne a doleva a tam se muzes osprchovat." U toho slova sprchovat by nemusela ani naznacovat, jak si myje hlavu, cimz dala na odiv svuj pesteny podpazni porost, a rozumel bych ji.
Umyvarna sice asi pamatuje zlate casy NDR, ale to nevadilo! Sprchovani dokonale! Kdyz si uvedomite, ze jsem 3 dny vypotil minimalne 4l potu...
Kdyz jsem se dukladne umyl a vypral tricko a slipy (jak dobre, to se ukaze az to uschne), sel jsem zpatky na bar se zeptat, kolik mam zahlovat. Nejdriv se na neco zeptala, ja rekl:"Ja," nacez ona rekla: "Gratis." Tak jsem si dal aspon kolu.
Dnes jsem to trochu prehnal, uz to bylo dost na hrane, snad nezatuhnu. Kdyztak dam zitra delkove jen jednu mapu a zustanu ve meste vlku (jmeno si nepamatuju, mapu mam ve stanu a sedim u baru).
Jo a dekuji vsem za povzbuzujici zpravy (ale po dnesku na me nesazejte :-D ).
Spim tady: http://maps.google.com/?q=51.268167%2C14.788173 
Kroky: 48 458
Nalada pred sprchou: 5/10
Nalada po sprse: 9/10
Fyzicky stav: 7/10 (Noha opuchla, ale nepusobi obtize. Ovsem celkove me boli nohy z toho vykonu)

Dneska dam troch voraz. Vyrazim pozdeji a prejdu jen jednu mapu. Vim ze je nerozum v tomhle paraku nevyuzit chladneho rana,ale potreboval jsem se poradne prospat a dat poradnou snidani (cislicova polevka). A taky musim jeste dosusit to obleceni a umyt se nez vyrazim.

Rano, se me jeste anglicani z karavanu ptali, odkud kam jdu a tak. Ac mam hrozny problem prepnout z nemciny do anglictiny,docela jsme si pokecali. A to i pres to, ze mumlali a neotvirali hubu tak,jako na vyukovych cedeckach.Vyrazil jsem asi v 10h. Cestou do Niesky jsem nejdriv sel, poprve od CR po lesni pesince,tedy nikoliv po siroke ceste nebo silnici. Pak prisla hlavni silnice. I podle zvuku z dalky slo poznat,ze je velmi frekventovana. Jako absolvent Fakulty dopravni jsem uz uz chystal reflexni vestu,ale, a to musim zaklepat, zatim podle vsech hlavnich silnic vedou stezky pro pesi a cyklisty.
Mijel me jeden cesky naves a jeden cesky osobak. Ale nemohl jsem ani mavat, ptz by nepochopili,proc mavam... Priste si s sebou musim vzit nejake viditelne ceske insignie.
V Niesky jsem vlezl do infocentra,ktere je v dome, ktery byl zbudovan jako jeden ze tri cesky remeslnych domu. Postavil ho nejaky Johann Raschke. Kdo presne to byl, uz jsem uplne nepochopil. Takze,kdo nema co na praci,muze zacit googlit.
Mino jine jsou Niesky partnerskym mestem Turmova.
V supermarketu jsem opet potkal anglicany z kempu. Bohuzel se mi pri nemeckych cenach nedari drzet rozpocet. V Cechach to slo docela snadno, tady ne... A to i pres to, ze jsem dostal 0,30 euro za vratnou PET lahev a sklenenou lahev od jogurtu.

Vedro! Vedro! Zar!
Z Niesky jsem pokracoval dal po chodniku podel hlavni silnice. Stin zadny, slunce prazilo, ale ni na plat, byla to jednoznacne nejkratsi cesta. Nejvetsi zabavou bylo sledovani registracnich znacek. Inu, chozeni je vlastne desna nuda :-D
Neznam vetsi bolebrich, nez tu nemeckou specialitu - mix koly a pomerance! Koupil jsem si to abych nepil furt jen vodu. K pozdnimu odpoledni uz to zaludek blbe snasiva. Ale byla to chyba! Z tohodle piti se zazivani bude vzpamatovavat jeste dlouho!
Behem cesty jsem 2x zastavil a dopisoval papirovy denicek za vcerejsek. Vcera vecer uz nebyl cas.
Ted jsem dorazil do Rietschen a opet jedina hospoda,kterou jsem v centru nasel,je turecky kebab s hracimi automaty.
O volne wifi se mi muze jen zdat... Kontroluju to v kazdem meste,ale podle toho, ze jsem uz dlouho neposlal fotky muzete poznat, ze Nemci otevrene wifi nevedou. Asi to prameni z jejich paranoidnosti... Nemaji radi jaderne elektrarny, wifi a drive i Zidy...
Ted sedim v tom pajzlu, usrkavam vselecici CocaColu a dobijim mobil. Mam za sebou jen asi 20km, ale uz se asi jen vydam hledat,kde spat. Stejne ted nasleduje dlouhy usek vojenskym prostorem,kde je pristupna jen jedna hlavni silnice s cyklostezkou a spat na ni by asi nebylo idealni :-D
PS: V prikopech maji stejny bordel jako v CR, jen se tam nevali velke haraburdi.

Tak na Rietschien jsem byl pekne nastvanej, kdyz jsem odchazel z centra. Mesto vlku, jak to prezentuji na netu (v okoli jsou volne zijici vlci) a oni to neumi vubec prodat! Obycejne mesto s peknym kostelem... Jenze chyba lavky. Nastesti jsem se uhnul z hlavni a sel si prohlednout rybniky, kdyz jsem na to narazil. Rikaji tomu Erlichthof a je to jakasi skanzenova vesnicka. Jednak je tu infocentrum a jednak v kazdem domecku neco jineho. Restaurace, ubytovani, remeslna dilna, prodejna ekobio veci,atd. Nejdriv jsem se byl v icku zeptat, jestli ty rybniky kam jdu budou ke koupani. Bohuzel ne. Jsou pro chov ryb a koupat se tam neda. Pak jsem se toho ochotneho pana zeptal, jestli kdyz tu jsou vlci mohu spat ve stanu. Pan zacal vypravovat,ze maji velmi dobry cich a cloveka citi z velke dalky, coz je nejednoznacna informace. Bud ho citi a jdou se nazrat a nebo ho citi a boji se. Pak nastesti dodal, ze jsou velmi plasi a neni se tedy ceho bat, presne, jak jsem predpokladal. A nakonec jsem se ptal, jak je to s tou velkou vojenskou oblasti.co mi stoji v ceste. Tak opet mi jen potvrdil me domenky, ze se dovnitr nesmi a projit se da jen po te hlavni silnici, po ktere jsem sel skoro cely den.
Pak jsem si sel vesnicku projit. Nadherne. Presne ta malebna "staroceska" vesnice :-D V jednom domku, spis stodole, jsem si dal po kopecku vanilkove a kiwi domaci zmrzliny. Byla mala,ale skvela! Pak jsem jeste pani poprosil o vodu a ona se ptala odkud kam jdu. Taky hadala narodnost. Myslela,ze jsem Francouz. Nevim, jestli je to temi francouzskymi predky z 18. stoleti, nebo tim, ze jsem slysel, ze tyhle ztrestene pochody delaji jen Cesi a Francouzi :-D
Pak jsem se vydal na rekognoskaci terenu pro vymezeni moznosti prespani. Dosel jsem ke kusu lesa, kolem ktereho byly cedule zakazujici vstup do lesa v dobe od 10 do 17h, protoze tam probiha "Bogenparcours". Hodne dlouho jsem to prekladal a nakukoval do lesa, nez mi to doslo! To je sport, pri kterem se beha po lese a z luku se strili na atrapy zvirat. K velke popularizaci doslo hlavne diky Hunger Games (v cestine myslim Hry o preziti), kde hlavni hrdinka je dobra prave v lovu lukem a sipem. Ovsem protoze jsem v lese zahledl i zivou veverku a v te knize je zminka o tom, ze veverky jsou prijemnym zpestrenim jidelnicku, nejsem si uplne jist, zda se skutecne lovi jen nezive atrapy :-D
Cestou zpet ke skanzenu jsem potkal pani, ktera na louce otevrela Tranzita a vyskakalo asi 5 vlku. Tak jsem si je z dalky vyfotil a sel se bliz zeptat, jestli si je muzu vyfotit. Pani byla s nimi asi uz velmi szita,takze jen "vystekla",ze ne. Megera!!
Ted sedim ve skanzenu u restaurace opren o zvonici a doplnuji zapiskove a denikove resty. Ac vypadam dost zubozene, jeste mi nikdo nehodil ani kost, takze asi pujdu postavit stan :-D

Dostal jsem echo, ze ma byt pekna bourka. Vydal jsem se hledat misto pro stan. V te vesnicce jsem si vyhledl dum s hromosvodem, nasel si, jak se rekne nemecky a sel jednat. Vysvetlil jsem servirce, jak se veci maji a zda bych si to mohl postavit vedle baraku. Ta to prednesla sefce. Sefka, neprijemna baba, nejdriv, ze hromosvod nemaji. Tak jsem ji ho ukazal. Ale i tak to nepovolila. Servirka se jeste omluvila a poprala, aby vse bylo OK, ale ze chape, ze sichr je sichr (doslova: sicher ist sicher). Tak jsem se premystil na louku k vlkum. Uz u nich je jina zenska. Tak jsem se zeptal,jestli tady muzu spat. Ona, ze nevi, ale ze tu uz vcera spala v aute a nebyl problem. Takze stan postaven a spim tady: http://maps.google.com/?q=51.404983%2C14.792392 Je to dost daleko od stromu, aby na me nespadly, dost blizko,aby blesky letaly do nich a na sussim miste louky, abych nebyl vyplaven.
Kroky: 28959
Nalada kolem 13h: 3/10
Nalada ted: 8/10 (kazi to jen ty dve megery a vedro)
Fyzicky stav: 8/10 (prava noha porad otekla,ale bez problemu, na leve me od poledne taha holen, ale do rana to snad bude ok)

Jeste se omlouvam,ze vam moc neodpovidam na vzkazy. Ale bud krome dalsich prispevku neni co odpovedet, nebo na vas v mobilu nemam email a vy jste ho nepripsali.

Noc jsem prezil bez uhony. Bourky byly 2. Ale nemuzu vam rict, jak moc byly, nebo nebyly hrozne, ptz jsem pri nich klimbal a moc si z toho nepamatuju. A ac se snazim byt pri bourkach vzhuru, abych mohl kdyztak hned reagovat, tak jsem pri obou nakonec vycerpanim i usnul. To vsak neznamena, ze bych se vyspal. Jsem poradne nevyspaly.
Jo a mimochodem, 100m ode me spali vlci! Sice v dodavce, ale to uz pak nikomu rikat nemusim :-D Vydavam se na dlouhou cestu po jedine volne silnici napric vojenskym prostorem. Vcera jsem toho moc neusel tak musim prasknout... ...do koni ne. My co nemame kone, praskame do bot.

Poznatek: Cesi jsou sice narod neznabohu, ale mame pomerne hustou sit bozich muk, pomniku svatych a podobne (z auta nejsou moc videt, ale pesky jsou na kazdem rohu), ale tady v Nemecku jsem nepotkal u cesty zadneho svateho a kriz myslim take ne...

Prvni cast te silnice byla bez chodniku, takze zpredu reflexni vesta, pres batoh zluta plastenka a uz jsem si to masiroval po krajnici. Ridici jsou stejne rozumni jako u nas, takze to bylo stejne jako na trase Knezmost - Solecek.
Druha cast uz ma 4m sirokou cyklostezku a zaroven je zde prvni nekonecne dlouhy rovny usek. Na horizontu se neco objevi, za par minut zjistite, ze je to cyklista, a ze ac slape, je porad stejne daleko. No, a za hodne dlouho se potkate :-D
Pak prisla vesnice, kde me zastavil proti mne jedouci pan na silnicnim kole (70 let) a zacal mi neco rikat, tak jsem mu s politovanim oznamil, ze mu nerozumim. Vymamil ze me aspon odkud kam, popral Alles Gute, podali jsme si ruce a jel. Az teprve po 2km mi doslo, ze to byl ten samy pan, co me rano predjizdel a zdravil me. Coz se mi asi i snazil vysvetlit.
Pak byl zas usek bez chodniku (uz trochu nebezpecnejsi), ale ne moc dlouhy.
Ted jsem dorazil do Bad Muskau a u preshranicniho mostu prvni konflikt s policisty! Stoji tu policejni dodavka a u ni dve policajtky, z nichz jedna ma svitive-cerveno-ruzove vlasy (coz je v teto historce podstatne). Vyfotil jsem si panorama a uz u me obe staly. Ta oskliva ruzova chtela passport. Tak jsem ji dal obcanku (jako rovnocenny obcan EU ji nebudu davat pas! :-D ) a ona zacala s tim, jak si dovoluju ji fotit. Tak jsem si to nechal zopakovat, abych se ujistil, ze jsem ji rozumel. A rozumel! Odpovedel jsem, ze nevim, ze policajty nesmim fotit, ze to klidne smazu. A ona, ze nejde o policajty, ale o ni. Ze si nemuzu fotit nekoho bez jeho souhlasu. A to uz jsem vedel, odkud vitr fouka a zacal jsem si situaci uzivat! Ona si domyslive myslela, ze si fotim primo ji, kvuli tem vlasum. Ukazal jsem ji, ty fotky na panorama toho mista, ji doslo, ze jsem ji nefotil a ja pridal. Zacal jsem s tim, ze tady je hodne lidi a nemuzu prece kazdeho prosit o souhlas. To uz jen do vysilacky hazela me inicialy a dokoncovala tak legitimaci, zatimco ja se te druhe (hezke) ptal, v cem je teda problem. Ta se nenapadne usmivala, bylo videt, ze ma co delat, aby se kolegyni nezacala smat, a jen mi mile shovivave rekla: "Kein problem." Pak mi vratily obcanku, "čis", a sly k autu :-D PS: Anglicky neumela, takze ti nasi policajti nejsou ostudou.

Neuveritelne se stava skutecnosti! Wifi! Velky upload fotek z poslednich dnu.

Priste se je pokusim nahrat neotocene. Ted jeste pridavam zapisek:
V Bad Muskau je krome policistek jeste krasny zamek a zamecky park, ktery je pry v UNESCO. Park jsem s prohledl jen od zamku, protoze ted mi nekdo rict, at se jdu projit do parku, poslu ho do... ...Swinoujscie! Pak jsem sel nakoupit do supermarketu Aldi. Patrne obchod zakladajici si na tom, ze nic nemaji...Takze jsem tam nakoupil jen neco (napriklad jablecny dzus s bublinkami, jak se pak ukazalo) a zbytek sel koupit do Penny. Az pojedete do Bad Muskau, nechte fotak doma... Prodavacka v Penny se zase ptala, proc si fotim jejich housky. Asi se bala, ze Nova uz zkontrolovala vsechny ceske obchody a zacala obavaneho potravinoveho inspektora posilat i do Nemec. Inu vysvetlil jsem ji, ze jsem nefotil housky, ale ten sofistikovany regal na ne, ktery zamezuje tomu, aby na housky nekdo sahal, a ktery my v zaostalem Cesku nemame.

Od nahrani fotek se mi nedorucovaly vase vzkazy a byly nenavratne ztraceny. Poslete je prosim znovu. Za technickou chybu se omlouvam.

Večer jsem zjistil, že jsem si nechal zvlhnout sirky. Trestem za svojí blbost mi byla večeře ve formě sušenky namísto polévky.
Když jsem viděl, jak se od západu zatahuje, hodil jsem přes moskytiéru i tropiko a nechal plně roztažený vchod. V noci přišly dvě malé přeháňky. Když mě ta první vzbudila, chtěl jsem vchod zavřít. Ale koukám a říkám si: "Hele, on už ho někdo zavřel." pak jsem se otočil na druhý bok, že budu spát dál a hle, já předtím nekoukal na vchod, ale na zadní stranu stanu :-D
Teď vyrážím a už je horko. Fakt se těším na odpoledne... :-/

Ve Forst (Lausitz) je nějaká skvělá růžová zahrada. Ale vůbec na ní nemám chuť, ani čas, a tak jsem pokračoval do centra, kde jsem si dal u Číňana Hamburger, nabil mobil a doplnil vodu. Pak jsem v centru našel Kaufland. Poprvé obchod s pořádným výběrem. Nicméně sirky jen ve velkých baleních. Pokud někdo potřebuje oheň, stavte se, mám 10 krabiček zápalek. Obloha se úplně zatáhla, fouká vítr, idealní na pochod, horší na focení a náladu.
Přechod do Polska. Na té druhé straně řeky to je úplně jiné :-D Na protipovodňové hrázi není asfaltová cyklostezka, ale jen vyjetá stopa v trávě. Silnice z půlky dlážděná z půlky prašná. První kontakt s domorodci pozitivní - inu Slované.
Po delší chůzi Polskem musím říct, že tady je to Rumunsko uprostřed Evropy. Kdyby se zeměkouli dával klystýr, tak tudy! Taková je to tu prdel světa! Silnice už není ani dlážděná. Už je to jen písčito prašná široká cesta...

To Polsko byla fakt pecka! Když napíšu, že tam chcíp pes, můžete mi to věřit! Uprostřed jedné vesnice velmi intenzivně smrděla zdechlina. Necítil jsem se tam úplně ve své kůži.
Představte si takovou tu scénu z dokumentárních filmů, kde cestovatel projíždí nebo prochází vesnicí domorodců, co vidí cizince jednou za 50 let a za ním celou dobu běží děti z celé vesnice. Já to zažil!!! Uprostřed Evropy!!!
Naštěstí už jsem v německé části Gubenu. Ta se od té polské také liší jako nebe a dudy... Ta německá je hezká a ta polská je prostě polská... Ale aspoň jsem tam jako všichni Němci snad levně nakoupil. Chtěl jsem se osprchovat, smrdím jako prase, tak jsem zkusil Shellku, kde podle cedule měli sprchu mít. Ač 200m od hranice, Polák za kasou netušil, co je to die Dusche. Ostatní zákazníci Němci se mu to pantomimou snažili vysvětlit. Pak mě poslal do Tesca, blbec.
Tím, že jsem v Německu se zase cítím bezpečněji. Skoro jako bych byl doma :-D I nálada se mi zvedla.

Stan jsem postavil za Gubenem na zavetrne strane protipovodnoveho valu http://maps.google.com/?q=51.980163%2C14.707232 . Na te navetrne jsem se po vzoru opalujicich se nactiletych Nemkyn rozvalil a susil tropiko, ptz uz asi hodinu opet svitilo slunce. Ale tentokrat svitilo prijemne. Udelal jsem si polevku a jen co jsem ji dojedl, zase se zatahlo. Takze jsem dostavel stan a vysel jeste jednou na val, po kterem vede cesticka. V dalce pan s dvema psy a neco na me kricel. Myslel jsem, ze vola: "Achtung, Hund." Ale jak se pak ukazalo, kricel: "Hast du Hund?" :-D Kdyz jsem mu rekl, ze nemam, pustil ty sve (asi ohare) z voditka a za ujistovani, ze jsou hodni se hnali primo na me. Ale dobry. Pak jsme si s panem pokecali. Ano, konverzoval jsem v Nemcine na jine tema, nez jidlo a voda! :-D Ja mu rikal, jak to je v Polsku hrozne, on se Polaku zastaval, ze jsou srdecnejsi. Ja, ze to teda ne, ze srdecnejsi jsou Nemci (nikdy driv bych to nerekl :-D ). Pak rikal, ze to jsou lovecti psi z vychodni Afriky, kde mohou behat po velkych prostorech a on ze jim tady nestaci. Pak rikal ze me obdivuje a ptal se jestli mam dost jidla a piti. Proste super.
Zaroven mam od prekroceni hranice zase zdravou naladu. Pokud mi vydrzi aspon do rana, prekonal jsem prvni velkou krizi!
Pozoruji to uz tak 3 dny. Je tu desne ptaku. Tahnouci husy a v nejakych stromech opodal kazdy vecer hrozne hlasite rve hejno ptaku. Spacci?
Zitra asi zvolnim, kazdopadne budu vstavat bez budiku.
Kroky: 49268
Nalada uprostred Polska: 3/10 (vsechno na hovno a pocit ne primo bezpeci)
Nalada ted: 9/10
Fyzicky stav v 16h: 3/10
Fyzicky stav ted: 8/10 (s tou holeni jsem se naucil zit, na levem malicku a prstenicku prelepeny a nevadici puchyr, tahajici lytka)

V noci asi pár přeháněk, ale spal jsem jak zabitý, takže jsem to vnímal jen matně. Každopádně jak tu pofukuje mírný větřík, rano vše suché. Jak tráva, tak stan z vnějšku a snad poprvé i tropiko zevnitř! Udělal jsem čaj, posnídal, přichystal mapy na dnešek a vyrážím. Mám ale velké dilema zda poslední dny jít kratším Polskem, nebo delším Německem, na které ani nemám mapu. Ideální by bylo sehnat nějakou mapu Německa od Frankfurtu nad Odrou výše. To bych asi neváhal a šel Německo. Pak je varianta dát to bez mapy třeba jen podle itineráře, který by mi někdo poslal. Anebo jít to Polsko a doufat, že nebude tak hrozné. Zkusím se poptat a konečné rozhodnutí bude podle pravidla "Safety first!"
Jestě info k počasí. Zataženo, slunce jen prosvítá, lehký větřík, teplota ideálně chladná.

Tak jsem v Ratzdorfu. Na soutoku Nisy a Odry. Úspěch! Poznatek: Celá Nisa se dá projít za týden. Teda i rychlejc, ale člověk by nesměl být lemra jak já :-D
Po cestě sem párkrát poprchávalo, ale nijak moc. Pláštěnku jsem dal jen na batoh a ze mě se to stačilo vypařovat.
Tady teď taky poprchává a oblékám bundu, ale dešť je asi tak jediná zajímavá věc tady. Soutok nic moc a nic tu není... Budu tedy muset pokračovat až k tomu moři, abych viděl něco zajímavého :-D
Nisa se mi už zdála velká, a tekla rychleji, než jsem šel. Ale oproti Odře je jak chudá příbuzná :-D Dohromady pak dávají, odhadem... ...1,5 az 2 Labe u Neratovic.
A je to hezký pocit, když před týdnem sotva odtékala z tůňky, která je kolem kamene označujícího pramen :-D
No, jsem +- kolem poloviny cesty. Snad ta druhá půlka rychle uteče.

Siroko daleko jen hraz, rovina, obcas zviratka, obcas cykliste, a za stromy lze tusit reku a po 100 metrech hektometrovniky, ktere dokonale psychicky deptaji. Tady se obed koupit neda. Sedl jsem si k ceste a uvaril nudlovou polevku. Tak presolene jidlo jsem jeste nejedl. Bylo to fakt odporne! Nekolikrat jsem to chtel vylit, ale pak jsem si vzdy vzpomnel, jak daleko jsem tu polevku, vodu a propanbutan musel nest. Nakonec jsem to snedl a dalsi uz si nekoupim!
Po dloooouhe nude jsem se dostal do Furstenbergu, ktery je zajimavy tim, ze je tam kanal Odra - Spreva a tim, ze je to udajne jedine Nemecke mesto zalozene po valce. Jinak tam opet neni nic zajimaveho, takze jsem jen nakoupil proviant. Mimochodem ten, co ho napadlo prodavat toaletak v balenich minimalne po dvou, je blbec. Tu druhou roli jsem nechal ve vracenem kosiku jako bonus pro toho, kdo si ho vezme.
V cekani u kasy jsem si v Bildu prohledl nahou Lady Gaga, coz neni zajimave, a docetl se, ze v nejaky vetrnoelekrarensky park (vetrniky) u Baltu je velky ekologicky podvod, protoze jsou roztaceny naftou. Za mesic to sezere 22000 litru. Ale jak rikam, psal to Bild, takze to berme s rezervou.
Prsi... Nic jineho o ceste z Furstenbergu nejde napsat. Cyklostezka vedle nekonecne rovne silnice uz neni zajimava. Rozepnuta bunda a specham a specham. Ve Wiesena by mozna mel byt kemp. Pokud by byl, tak super. Pokud ne, preziju to.
Poznatek: doma jsme nastvani, kdyz neni signal, ale tady pomalu kazda ves - jiny operator.

Mám toho plné zuby, takže jen krátce a spát. První vesnice - kemp žádný. Druhá vesnice - kemp žádný. V obou podle mapy být měl. Do první jsem spěchal 4km. Pak projít nekonečnou vesnicí. Zase 4km. A zase projít dlouhou vesnicí. Teď jsem za vesnicí horko těžko našel nějaké místo na stan.
Kroky: 53110
Nálada po zjištění, že kempy nejsou: 2/10
Nálada teď: 5/10
Fyzický stav: 6/10 (Na nohách cítím všecho!)
Spím tady: http://maps.google.com/?q=52.273191%2C14.568230 (ne vždy se dá spát na pěkném místě. A ve stanu to ale vlastně kdekoliv vypadá stejně:-D )

Uprostřed lože jsem měl sice krtičinu nebo co, ale jakmile jsem upadl do bezvědomí, bylo mi to jedno. Noc byla asi chladná, ale ani tentokrát jsem nemusel spacák zapínat. Z budíčku v 5:30 se stal budíček v 7:00. Dřív jsem nebyl schopen. Teď jdu do Frankfurtu, kde v ideálním případě seženu aspoň automapu, koupím flashku a nechám si na ni přetáhnout fotky z foťáku, pořádně všechno dobiju a materiálně se připravím na zítřejší neděli, kdy je v Německu všechno zavřené.

Ve Frankfurtu obrovská krize. Skoro psychické zhroucení. Už asi 3 dny je ta cesta pořád stejně nudná. Žádná pořádná radost. Jen šlapání a přemáhání se. Teď to na mě dolehlo. Ta krajina bude už stejná a představa, že další týden budu jen šlapat a přemýšlet o ničem je hrozná! Kdyby bylo moře třeba za 3 dny, kousl bych to, ale týden... Šlo by zvolnit a navštívená místa si víc užívat. Ale to by se ta cesta zase protáhla a vzdal bych jen o pár dní později než dnes, protože bych viděl, že se nikam nehýbu.

Takže se omlouvám všem, které jsem zklamal, a všem, kteří se těšili na další týden depresivních zápisků :-D
Naopak MOC děkuju všem, kteří mi posílali vzkazy. Bude to znít jako klyšéé, ale nebýt těch vzkazů, nedostal bych se ani sem! Vaše vzkazy mě dlouho držely ve hře a moc mi pomáhaly.
DĚKUJU!
Teď sedím na nádraží, jízdenku v ruce a těším se domů.

V následujících dnech tu budu ještě bilancovat a hodnotit, pokud by měl někdo zájem to číst.

Proč jsem vlastně vzdal? Fyzicky jsem to i přes pár bolístek zvládal dobře, ale psychicky to na mě ve Frankfurtu všechno dopadlo. Posledních pár dní bylo subjektivně hrozně dlouhých a nezáživných. Od konce Horní Lužice jsem už nepotkával moc zajímavých věcí, a hlava se dostávala do stadia naprostého nicnedělání. I když jsem si vždy myslel, že musí být úžasné si odpočinout tím, že na nic nemyslím, tak čeho je moc, toho je příliš... Zatímco první dny byly plné skvělých zážitků a pocitů, poslední dny byly vlastně jen o tom, že jsem ráno vstal, pak šlapal, šlapal, šlapal, hnal kilometry v nezáživné krajině a večer usnul. Uvědomil jsem si, že mě ta cesta netěší. A já to nešel jen proto, abych došel k moři stůj co stůj. Já si chtěl užít i tu samotnou cestu...

I přes relativní neúspěch mi tato cesta dala mnohem víc, než jsem si myslel, že mi může dát. Poznal jsem sám sebe tak, jak se většina lidí nepozná za celý život, a vyzkoušel jsem si jaké to je, když je člověk sám sebou nucen něco vzdát. Poznal jsem další kus světa. Zalíbila se mi Horní Lužice, ačkoliv jsem od ní předtím nic moc nečekal. Vymezil jsem si místa, kam bych se někdy v budoucnu ohromně rád ještě podíval, a která místa s klidným srdcem v budoucnu vynechám. Ověřil jsem si, že se s vytisknutými OpenStreetMapami dá bez problémů cestovat. Dalo mi to zkušenosti do dalšího cestování. Dalo mi to jiný pohled na lidi, kteří dokáží to, co jsem nedokázal. Sólocestovatelé mají teď u mě ještě stokrát větší respekt než měli předtím. Smekám před nimi klobouk a doufám, že jednou se mezi ně taky vypracuji!

Určitě nelituji toho, že jsem cestu vzdal. Lituji toho, že jsem ji špatně připravil.

Vyjmenuji pár z těch všech věcí, které musím do příště změnit:
- před odchodem ohlídat váhu batohu (Sice mi po dvou dnech už nepřišel těžký, ale asi přeci jen ubíral výkon.)
- nenechat tak dlouho hlavu bez aktivity (Toho lze dosáhnout tím, že buď nepůjdu sólo, nebo nepůjdu nejkratší cestou ale po alespoň trochu zajímavých místech a nebudu hnát kilometry.)
- psychicky dozrát ke schopnosti být sám po dlouhou dobu
- vymezit si na cestu nějaké dílčí cíle a dílčí aktivity
- lépe předem prozkoumat procházené území (Nesmí se znovu stát, že mě překvapí, jak je Polsko hned vedle Německa zaostalé)

Ještě jednou všem díky za podporu :-)